Oldtimer festival Slavkov, na který vyrážíme už tradičně několikátý rok, jsme si letos museli odpustit, což nás nemálo mrzelo. A tak, abychom si udělali alespoň nějakou radost, vymysleli jsme návštěvu na zámku v Holešově, kde proběhla dva týdny po Slavkovu podobná akce, jen v trochu komornějším provedení.
K vyjížďce jsme zlákali doslova na poslední chvíli ještě Tomáše a Emila. Sraz jsme si dali o půl sedmé na benzince ve Slatině. Máme to k ní asi 30 kilometrů, a tak vyjíždíme už po půl šesté. Sluníčko je ještě hodně nízko a téměř nás oslepuje. Chvílemi jedeme doslova po paměti a doufáme, že než se vyšmrdolíme od benzinky, bude to už lepší. Je nám jasné, že se klube další slunečný a bezoblačný den (a nejspíš také opět tropický). Na místě srazu jsme první, tak tankujeme a snídáme. Za pár minut se k nám přidávají i Tomáš s Emilem. Emil se souká do kabelů dorozumívacího zařízení výhodně zakoupeného v nejmenovaném obchodním řetězci a má k jeho kvalitě a spolehlivosti dost nelichotivých připomínek. My ostatní jen zlomyslně přihlížíme a jak jinak – také „chytře“ radíme. Nicméně, nakonec se dobrá věc podařila a spojení je navázáno. Orel s poštolkou se v rámci technických i zoologických možností jakžtakž domluvili a můžeme tedy vyrazit na cestu. Nasedáme na své plechové oře a začínáme ukrajovat první kilometry z těch osmdesáti, které nás dělí od Holešova. Je brzy ráno, minimální provoz, silnice slušná, sluníčko už vystoupalo trochu výš nad obzor a jede se nám úplně skvěle. Než se nenadějeme, jsme v Mořicích, kde kvůli objížďce musíme najet na dálnici. Ta je pustá až k neuvěření, nic a nikdo nás nebrzdí, a tak se můžeme - na tachometru osmdesát a v očích smrt – směle řítit vpřed.
Do Holešova přijíždíme kolem deváté a zjišťujeme, že v zámecké zahradě už je pěkně rušno. Burza je v plném proudu, sjíždí se jeden krasavec za druhým, všude plno stánků s občerstvením, hraje hudba a nad tím vším se klene modrá obloha jako vymalovaná a z ní vzdor časné ranní hodině nemilosrdně pálí sluníčko. Ukázněně stavíme své stroje do řady k ostatním a jdeme se přihlásit. Za poměrně levný peníz získáváme pořadové číslo, poukázky na oběd, kávu, limo a pivo (pro řidiče, kterých je tu samozřejmě převaha, nám to nepřipadá jako nejšťastnější volba).
Burza probíhá v aleji pod korunami mohutných stromů, kde je příjemný chládek. Nespěcháme, pomalu procházíme kolem jednotlivých stánků a zjišťujeme, že burza připomíná spíš bleší trh, kde je možno sehnat opravdu všechno, snad dokonce i ten výše zmiňovaný hmyz. Zatímco já dlouze váhám nad encyklopedií světového malířství, Jarek neodolá svodům a pyšně mi ukazuje svůj výhodný kup – model Tatry 603. Ale čas pokročil, zahrada se plní přijíždějícími veterány, a tak opouštíme vlídný stín a spěcháme fotit a obdivovat. A je opravdu co.
Kolem jedenácté jdeme doplnit energii gulášem a kávou, chvíli posedíme a vyrážíme na další kolečko kolem stánků.
Na druhou hodinu je naplánovaná jízda elegance Holešovem a okolím. Tu si rozhodně nemíníme nechat ujít, a tak se nedočkavě řadíme do fronty vyjíždějící z brány parku. První odbočení doprava ještě proběhlo hladce, ale pak se někde stala chyba - trasa nebyla značená ani navigovaná, takže najednou byl Holešov plný aut a motocyklů, které vířily a kroužily sem a tam. Vzniklý chaos jistě nebyl cílem organizátorů, ale rozhodně na něj byla pěkná podívaná, třebaže při pohledu zvenčí se jevil jako noční můra dopravní policie. My toto všeobecné bloudění po chvíli vzdáváme a míříme zpět. Nejdéle se na cestě zdržel Emil, který věrně následoval auto jedoucí před ním, v domnění, že jistě zná trasu. Nakonec zklamaně zjistil, že jeho majitel se už vrací domů. A tak mu nezbylo nic jiného než otočit. Vrátil se právě včas – vyhlašují vítěze soutěže elegance, všichni dostáváme pamětní list a pomalu se chystáme k odjezdu. Oblékat helmy a bundy je v nelítostném žáru, který stále nepolevuje, doslova utrpení, a tak si slibujeme, že někde zastavíme na zchlazení. S touto lákavou vidinou se vydáváme na cestu. Ve Vyškově se od nás odpojuje Tomáš a my pokračujeme na koupaliště do Lulče. To doslova přetéká a praská ve švech, ale taková maličkost nemůže Emila odradit. Odvážně se vrhá do toho lidského mraveniště a pevně doufá, že cestou narazí i na vodu. My s sebou plavky nemáme, tak jen tiše závidíme. Nakonec si tu dáme všichni ještě večeři a pak už hurá domů. Stihli jsme to těsně před setměním, mírně zdrchaní z tepla a sluníčka (povrch na dálnici ukazoval teplotu 49°C ), nicméně velice spokojení. Dnešní výlet nepochybně stál za to a holešovský sraz veteránů si v nás získal příznivce a docela určitě i návštěvníky dalších ročníků.
Všechny fotky z této akce najdete na: http://www.rajce.net/a3676061
Jana a jara
Komentáře
Jana
Redakcia stránok.