V červenci 2010 proběhla dálková jízda na Jawách do Francie a zpět. Cíl bylo pěkné starobylé město na břehu řeky Loiry se jménem Angers. V tomto městě bydlí autor dokumentu Muž na Jawě, který byl odvysílán i v naší televizi na ČT 2.
Start cesty byl stanoven na 5.7.2010 z Týnce nad Sázavou. Jelo nás celkem 15 a pocházeli jsme z celé republiky. Cesta byla naplánována po silnicích které nepodléhají poplatkům, tedy mimo dálnice. První den jsme měli ujet cca 450 Km, ale díky tomu, že někteří lidé si nepřipravili stroj tak jak by měli, tak jsme museli stát již po cca 5Km a potom po cca 250 Km. Trasa vedla přes přechod Všeruby, Regensburg, Ingolstadt. V posledně jmenovaném městě jsme pak první den zakončily a byla to chyba. Byl to totiž z celé cesty nejdražší kemp a jeho obsluha nás nazvala českými prasaty. Kdyby nebylo již okolo 22:00 hod., určitě bychom jeli dále. Takhle jsem museli zůstat a zaplatit 12 euro za osobu, motorku a stan za noc. Kvůli opravám jsme tedy první den najeli jen 350 Km a skončili v nejhorším kempu cesty.
Další den ráno jsme vstávali již v 7:30 hod., abychom dohnali ztrátu z prvního dne a co nejdříve vypadli z předraženého kempu. Vyrazili jsme na další cestu a to přes Gunzburg, Ulm, Tutlingen do již francouzkého města Mulhouse. Po cestě se toho moc nepřihodilo, dělali se jen krátké přestávky na jídlo. Jediný problém co jsme řešily, byla nenamazaná plstěná mazací vložka vačky na Jawě 250 spor, která zapříčinila rozhození předstihu a tím ztrátu výkonu. Tento problém se ale podařilo vyřešit a nakonec stroj na kterém se tato porucha stala patřil k jedněm z nejspolehlivějším. Přesto, že jsme řešili jen jediný problém, najeli jsme jen 400, Km. Bylo to způsobeno také tím, že jsme přejížděli pohoří Schwazwald, který bych přirovnal k našim Krkonoším a také jsme projížděli městem Tuttlingen v Bavorsku, kde zrovna probíhala výstavba dvou kruhových objezdů. Průjezd městem byl horor, který trval 2,5 hodiny zrovna v pravé poledne. Pro představu jen doplním, že město má velikost asi našeho Přerova. Prostě malé okresní město, které se dá projet za 20 min. Když tedy spočítáme ztrátu času, ani jsme nemohli více kilometrů najet.
Další den ráno jsme opět vstávali brzo a to okolo 8:00 hod. Cesta pokračovala z Mulhouse přes Belfort, Langres, Auxere do městečka Saint-Fargeau. Během této cesty jsem si vybral část smůly já, protože se mi nejprve ucpal palivový kohout a posléze jsem měl defekt předního kola. Oba problémy jsme vyřešily bez větších problémů, ale i tak to bylo zdržení, takže se nepodařilo zase naplnit původní plán cesty, podle kterého jsme měli najet denně cca 450 Km. Najeli jsme jen 400 Km. Tento den jsme měli podle původního plánu dojet do cíle, ale nestalo se tak. Naštěstí už to nebylo do Angers daleko a tak jsme si mohli trochu přispat.
Vstávali jsme asi okolo 9:00 hod. a vyrazili jsme na poslední část cesty přes Blois, Baugé do Angers. V Angers jsme byly okolo 17:00 hod. a přesto, že jsme neměli nastudovanou cestu přímo na adresu autora dokumentu pana Jeana Phillipa, tak se nám náhodou tuto adresu podařilo najít hned napoprvé. Na místě nás přivítala jeho dcera Matylde a zavedla nás do campingu, ve kterém nám pan Phillipe objednal ubytování. V kempu už nás čekali kamarádi, kteří vyjeli o dva dny dříve a to proto, že jeli na Jawách 50/21 Pionýr. Ti už zde byly půl dne a během této doby hodně oslavovali, z čehož neměla obsluha kempu zrovna radost. Naštěstí se podařilo kamarády zklidnit a obsluhu také.
Druhý den ráno pro nás potom byla připravena vyjížďka za zajímavými lidmi, kteří mají v duši vytetováno logo Jawa. Především mluvím o závodníkovi, obchodníkovi a znalci značky Jawa v jedné osobě panem Michel Hervé. Tento zvláštní pán, kterému je již 86 let je bezesporu Muž na Jawě číslo jedna, neboť značce Jawa a ČZ zasvětil většinu svého života. V padesátých a šedesátých letech závodil na motocyklech Jawa a ČZ a dokonce vyhrával takové závody jako je 24 hod. Bol D´or, 24 hod. Le Mans a podobně. Jeho dům proměnil téměř v muzeum motocyklového sportu. Prostě paráda. Také nám ukázal nové náhradní díly na motocykly Jawa a ČZ, které měl uschované ze svého zrušeného obchodu, který měl kdysi v Paříži. Byl to neuvěřitelný pohled. Pro příznivce veteránů jako jsem já to bylo jako bych navštívil hračkářství pro dospělé. Byly zde nové originální díly na motocykly Jawa a ČZ od roku výroby 1946, až po rok 1980. Večer v campingu jsme nemluvili o ničem jiném, než o tom co vše jsme u něj viděli.
Na další den pak pro nás pan Phillipe připravil gardenparty, kde jsme se setkali s jeho rodinou, přáteli a dokonce za námi přijel i zaměstnanec české ambasády ve Francii pan Miroslav Bartl a také dva tovární jezdci na nových modelech Jawa. Jeden přijel na Jawa 650 Stil a druhý na prototypu Jawa 660 Sportard.
Zábava byla perfektní a protáhla se až do rána. Během párty jsme našemu hostiteli předali dárky od našich sponzorů, především od továrny Jawa.
Ráno po párty jsme se rozloučili a vydali jsme se na cestu domů. Někteří si ale cestu prodloužili přes Francouzkou riviéru. Já a dalších pět lidí jsme jeli domů stejnou cestou, ale stavili jsme se ještě v Le Mans. Měli jsme štěstí, protože byla zrovna neděle a na legendární trati jeli majitelé naleštěných veteránů svůj závod, takže se bylo na co koukat. Nakonec i Francouzi mohli na našich strojích oči nechat. Z Le Mans jsme v ten den dojeli do Chatillon sur Seine a celkem jsme měli tak najeto 470 Km. Zde jsme přespali a nabrali jsme síly na další cestu.
Ráno jsme vyrazili brzo asi v 8:00 hod. a vraceli jsme se již po původní cestě kterou jsme přijeli. Cesta probíhala bez potíží a mnohem rychleji, než cesta tam a to hlavně proto, že nás již nejelo tak moc. Po cestě jsme sice trochu zmokli, ale přesto se nám podařilo dojet až do německého Ulmu, což bylo nejméně 500 Km. V campingu u města Ulm jsme narazili na majitele, který nás přivítal jako přátele, protože to byl také zapálený motorkář. Po cestě jsme byli dost unavení a tak přišla vhod koupel v jezírku, které bylo hned u campu.
Další den ráno jsme vyrazili okolo 9:00 hod. a pokračovali jsme v cestě zpět do ČR. Tento den se nám to také podařilo. Okolo 18:00 hod jsme dorazili na české hranice. Někteří chtěli pokračovat až do místa bydliště, ale já a ještě jeden človíček jsme raději našli kemp v Tachově a závěrečnou cestu domů jsme raději nechali na další den.
Závěrem bych řekl, že celou cestu jsme zmokli jen dvakrát, potraviny jsme si skoro žádné nevezli, protože jak v Německu, tak ve Francii jsou potraviny stejně drahé jako u nás a co se týče ubytování, tak ceny v Německu jsou o dost větší, než ve Francii. Ale jinak za noc v kempu s motorkou a za stan se pohyboval v průměru 7 euro. Benzín byl ve Francii dokonce levnější než u nás a v Německu stál stejně, takže bych se cestování nebál a doporučuji to všem. Jinak jsme najeli celkem 4500 Km a bez vážnější poruchy. Na to že jsem jel na stroji z roku 1959 to jde.