Poslední víkend před dlouho plánovaným a netrpělivě očekávaným mezinárodním srazem skútrů bychom správně měli věnovat pouze údržbě a přípravě našich miláčků na dlouhou zahraniční cestu, případně honem ještě ladit poslední organizační detaily a zádrhely. Jenže šedivá je každá teorie a strom žití je, jak známo, zelený. Jak tedy sladit teorii s realitou, když sobota vábí blankytem nad hlavou, téměř úplným bezvětřím a co je úplně nejhorší-velmi lákavým programem srazu historických vozidel v nedalekém dalešickém pivovaru?!
Inu, řešení tohoto dilematu bylo naprosto jasné a nevyhnutelné. A tak po několika horečnatých telefonátech vítáme v Alexovicích krátce po poledni Emila a vzápětí vyrážíme na cestu. Těsně před Dalešicemi potkáváme první auta i motocykly, které už se vydaly na trasu vyjížďky. Nadšeni úchvatným pohledem na téměř souvislou kolonu všem máváme a přes Dalešice míříme přímou cestou do Hartvíkovic na pláž, kde je sraz všech účastníků, výstava vozidel a zlatý hřeb setkání-koupel v retroplavkách ve stylu „rozmarné léto“.
Atmosféra je tu tak podmanivá, že nakonec litujeme, že jsme si plavky také nevzali. Nějaký proužek by se na nich při troše dobré vůle jistě našel a my bychom tak lépe zapadli mezi ostatní. Takhle můžeme jenom koukat a obdivovat. A je opravdu co. Pohled na dokonalejší polovinu lidstva v proužkovaných plavkách je naprosto neodolatelný. Někteří pánové středního věku s bříškem, doutníkem v ústech a po kolena ve vodě jsou téměř k nerozeznání od pana Hrušínského. A to už je co říct.
Bloumáme po rozlehlém kempu, fotíme kde co a kde koho, zdravíme se se známými a vůbec si dnešní odpoledne náramně užíváme. Zatímco Emil se odvážně vrhl do vln, protože na rozdíl od nás si plavky přibalil, my vystáli zdánlivě nekonečnou frontu na klobásu a kávu, abychom dnešek důstojně završili, a pak už se začínáme chystat k odjezdu. Přestože jsme většinu času měli skútry na dohled, přece jen jsme je neuhlídali. Na obou nacházíme výmluvné stopy zaprášených dětských tlapek a jako už mnohokrát předtím si v té chvíli přejeme mít po ruce především jejich rodiče, abychom je mohli rozšlapat. Jen díky tomu, že jsme skútry zajistili ještě montážními stojánky, se nestalo nějaké neštěstí.
V pivovaru v Dalešicích je docela rušno, fotíme si proslulý komín, na němž tentokrát místo paní Vášáryové trůní pouze čápi a doplňujeme energii ruskou zmrzlinou. Nakonec ještě naaranžujeme foto našich miláčků a pak nás čeká už jen návrat. V Ivančicích se loučíme a Emil se vydává na cestu domů. A co k dnešku dodat? Jako většina akcí neplánovaných a uskutečněných doslova na poslední chvíli, ten dnešní den naprosto neměl chybu. A jako generálka na příští týden byl velmi slibný. Takže doufáme,že náš sraz bude neméně pohodový a přinejmenším stejně vydařený.
Fotky najdete na http://www.rajce.net/a4972908
Fotky od Emila http://www.rajce.net/a4967082
Jana a jara