Spálovský mlýn – den poté, týden poté, měsíc poté, prostě poté

Milí přátelé!

Není to ani den, ani týden, ba ani měsíc potom, co jsme se vrátili z XXVIII. Mezinárodního srazu historických skútrů – Spálovský mlýn. A protože je to tak dlouho, už jsem si říkal, že tento článek nedopíšu a nechám celý sraz doznít pouze ve vašich vzpomínkách. Nicméně jsem dal slib, že to udělám a že to stihnu před podzimním srazem. No a sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Proto teď, celé dva dny a 21 h před podzimním srazem, finalizuji tento článek.

Ohlédnu-li se zpět, Spálovský mlýn byl, jak jinak, plný zážitků. Slovenská sekce sedlající primárně kvalitní stroje vyráběné v Povážských strojárnách se ještě před samotným příjezdem na místo pustila do nelítostného boje o největší poruchu. V rámci zápolení se neštítila použít ani tak výkonné nástroje, jako je úhlová bruska. Vzhledem k hodinářské přesnosti zásahu se však i přes poněkud surově vypadající zásah nedostalo žádné újmy ani stroji, ani opraváři.

Já sám jsem se bohužel tohoto klání neúčastnil a svůj léty prověřený stroj zanechal doma. Jak se však záhy ukázalo, bylo toto rozhodnutí (učiněné na základě chabé jarní přípravy) v určitém ohledu přínosné. V průběhu srazu byl totiž dostatek dobré nálady, alkoholu, zážitků a vlastně téměř všeho. V jedné oblasti ale došlo ke kritickému nedostatku. A touto oblastí byli regulovčíci. Bohužel jsem hned po příjezdu zjistil, že matador této kategorie narazil na zdravotní obtíže. Myslím, že budu hovořit za všechny, když řeknu, že nás tato situace vyděsila. V průběhu srazu jsme několikrát vzpomněli a všichni drželi palce marodovi a na tomto místě bych také rád popřál brzké uzdravení a rekonvalescenci.

A jak to tak bývá, neštěstí nechodí po světě samo. Hned při večerní rozpravě jsme se dozvěděli, že náš dlouholetý předseda Miro Gerža se vzdává své funkce. Byť měl tyto zaječí úmysly již několikrát, tentokrát se jeho postoj nepodařilo zvrátit a zavládlo bezvládí. Zde se sluší poděkovat za všechny roky předsednictví a všechny (nemalé) zásluhy, které za ty roky nastřádal. Nutno říci, že čas své abdikace zvolil takticky. Vzhledem k velké účasti mohlo započít okamžité hledání náhrady. Dobrovolně se žádný, s prominutím, šílenec, který by se pokusil byť jen přiblížit kvalitě Mira a jeho předchůdců, nehlásil, a tak Jitka, jako emeritní předsedkyně, vyhlásila volby. Upřímně mě překvapilo, kolik „zákulisních jednání“ se rozběhlo. Další den proběhlo vyhlášení výsledků v rámci rozpravy.

Následující řádky se mi nepíší lehce, protože se týkají mé osoby a já sám žádnou publicitu nevyhledávám. Došlo totiž na to, že mezi dalšími kandidáty jsem já dostal nejvíce hlasů. Čehož využila Jitka a malinkatou lstí (původní domluva zněla jinak) mne ohlásila jako vítěze = nového předsedu skútrklubu, a to bez dalších okolků. Vzhledem k projevené důvěře jsem tedy tuto funkci přijal. I proto bych na tomto místě rád poděkoval všem, kteří mi dali důvěru, a slíbil všem (i těm, kteří volili jinak), že se vynasnažím tuto důvěru nezklamat.

Dosti ale o mé osobě a pojďme na další novinky tohoto srazu. A že je o čem psát. Dovolím si říct (a klidně mě opravte), že naprosto nečekanou novinkou srazu byl pořádaný závod do kopce. Na startu se seřadil výběr z těch nejlepších strojů vedených těmi nejlepšími řidiči z řad účastníků. Za mohutného potlesku (a mnohdy ještě mohutnějšího kouřového efektu) vyráželi závodníci na rozličných strojích. Trať byla obsypána fanoušky a o napětí nebylo nouze. Soutěžilo se ve dvou kategoriích a došlo i na vyhlášení celkového vítěze. K překvapení všech (dobrá, ne všech, my vlastníci strojů stejné značky jsme ani na chvíli nepochybovali o úspěchu, a tedy ani nebyli překvapeni) dosáhl na absolutní prvenství Manet Tatran! Ano, přátelé, tento mnohými podceňovaný stroj ukázal svou sílu! Nemalou zásluhu na konečném výsledku měl však i jeho řidič – prezident slovenské sekce – Palo. Palo se do závodu vrhl naprosto beze strachu a s vědomím toho, že jeho stroj se nekazí, ždímal každou kapku potu z těch pár koní pod kapotou. Upřímně gratulujeme!

O dalších zastávkách, programu, událostech a vlastně všem, co se na tomto srazu stalo, bych mohl psát ještě dlouhé hodiny. Ale ti, co se účastnili, ví, a ti, co se neúčastnili, by stejně nevěřili. Dovolte mi tento již tak příliš dlouhý článek ukončit.

Než se tak ale stane, musím vzpomenout na tu nejdůležitější osobu! Hlavního organizátora tohoto srazu Lukáše Bučka. Dovolím si říct, že bez přehánění nasadil novou laťku všem budoucím srazům. Program, organizace, zábava, trička. Snad vše, na co sáhl, se podařilo. A tak jménem nového předsedy DĚKUJEME tobě i všem, kteří pomáhali. A málem bych zapomenul na dokonalou přednášku o mazání, která byla roky avizována, roky očekávána, ale čekání se vyplatilo a stálo to za to!

A to je vše, přátelé. Článek je u konce, jsme o hodinu blíže podzimnímu srazu a nezbývá nic než se těšit na další společná setkání. Tak hezký večer a „kolečkama dolů“!

Peter Janků

 

(děkuji Martinovi, že tímto krásným selfie zdokumentoval intenzitu zápolení)