Asi před desíti lety koupil můj otec skútra Čezetu a k ní vagón náhradních dílů. Postupem času jsme začali pronikat do tajů tohoto stroje a začalo se nám dařit dát ho do solidního stavu. Je to ,,pětsetdvojka“, rok výroby 1964.
Nejdříve jsme podnikali jen kratší cesty a postupně jsme se osmělovali i dále. Postupem času jsem úspěšně podnikl cestu na Barum rally, to bylo myslím v roce 2001, i dále.Pak se však objevily problémy s dobíjením, které vyvrcholily u pumpy někde u Adamova a málem nám tam stroj uhořel. Uklepal se totiž držák uhlíku a ten se dotkl krytu. Paní pumpařku jsme vyděsili ale dopadlo to dobře. Dojeli jsme domů na baterku a doma už to opravit šlo.
Píšu o nás, takže jsme byli dva. Cestoval jsem už se svým synem Pavlem. Tehdy mu bylo 12 let a po večerech jsme probírali možnosti kam vyrazíme příště.
Neustále ve mně hlodalo to slovo - Grossglockner! Zdálo se to být bláznivé, ale čím horší, tím lepší! Během zimy jsem začal shánět mapy a jiné podklady a začal to dávat pomalu do kupy. Zdálo se mi, že by to nemuselo být tak hrozné.
Nakonec jsme nechali udělat i trička a pochopitelně to doprovázel i závazek, že se ostříhám, až vyjedu na motorce na Glockner. Jak už to u takových velkých výkonů bývá …
1. července jsme vyrazili z Orlové, směr Grossglockner, legendární Hochalpenstrse. První den jsme jeli přes Prostějov do Jaroměřic, kde jsme se zdrželi dva dny na každoročním tradičním fotbalovém turnaji. Ujeli jsme prvních 183 km, bez jakýchkoli potíží, kromě počasí. Každý rok při cestě do Jaroměřic zmokneme, takže žádné velké překvápko …
2. července, v sobotu jsme nikde nejeli, ale večer jsme zjistili, že máme prázdné zadní kolo. Naštěstí to byl jen ventilek.
V neděli 3. července jsme vyrazili. Chtěli jsme dojet někam k Budějicím, což nám taky vyšlo. Spali jsme v sympatickém kempu Štilec v Kamenném újezdě. Dvoulůžková chatka za 226 Kč to už je dnes skoro rarita. Před spaním jsme si ještě dali minigolf, sprchu … Nevěděli jsme, kdy se nám to poštěstí znovu. 264 km. Jediným problémem byla vypadlá kontrolka neutrálu z budíku a tím pádem na křižovatce zkrat a spálený drát, který jsem však za 15 minut vyměnil. Jinak stroj ve vynikající kondici.
Dobře vyspaní jsme 4. července vyrazili. Ještě jsme vyřídili pár nutných věcí, koupili nálepku CZ, natankovali a vyrazili. Snažil jsem se vyhýbat velkým městům a dálnicím, takže cesta byla značně klikatá a kopcovitá. Odměnou však byla nádherná krajina a hezké upravené vesničky. Trochu mi dělala problém orientace. Jsem zvyklý, že u nás se jezdí na města a tam zase spíše na čísla silnic a kilometry. I když jsem měl podrobný itinerář, párkrát jsme zakufrovali a nadjeli si. Vyhnuli jsme se Linci a jeli směrem na jihozápad. Nebudu Vás unavovat podrobným popisem celé trasy. Zmíním jen nádherná jezera Attersee a myslím, že Wolfgangsee, kde úzká silnička doslova kopíruje jezero ve vzdálenosti někdy i méně než dva metry. Voda je fantasticky průzračná! A za jezerem bílé skály, které jakoby rostly přímo z vody … nádhera! Z velké vzdálenosti jsme minuli Salcburk a tam už byly i pořádné kopce. Čezeta však jela skvěle! Jako cíl jsme měli ten den Zell am See a taky se nám tam podařilo dojet. Sice opět v dešti,ale byli jsme tam! Chvilku jsme hledali kemp, ale nakonec jsme našli. Stan jsme stavěli v dešti, takže patrně světový rekord. 385km zdánlivě bez problémů, ale zase to prokleté dobíjení … Tentokrát pro změnu přebíjelo. Baterka suchá!
Další den 5. července jsme se probudili do deštivého dne. To by samo o sobě nevadilo, ale naše cesta byla naplánovaná s rezervou jediného dne, což se ukázalo jako špatné! Sušili jsme věci v lyžárně, kde se topilo (v červenci!) a já jsem dumal, jestli stroj nezklame. Odpoledne přestalo pršet, takže rozhodnutí padlo ihned - jedeme nahoru! Oblíkli jsme se a vyrazili. Stoupání jako blázen a to jsme ještě nebyli v tom nejhorším! Místy na jedničku, ale jeli jsme. Začlo pršet, ale to už nám bylo jedno. Jaké bylo naše zklamání, když nás nepustili přes mýtnici, protože nahoře je sníh a laviny! Něco jsem si pomyslel o blbých rakušanech a otočil to dolů. Později jsem se dozvěděl z domova, že ten den tam zahynul český horolezec a další dva zachránili těsně před smrtí podchlazením. Omluva rakušanům! Tak jsme se zas sušili, dali si wiener schnitzel, a večer aspoň procházka …
Ráno jsme sbalili stan, bylo hezky, světový rekord tentokrát nepadl …Hochalpenstrasse stále zavřená a tak jsme vyrazili k domovu. A teď se začala projevovat ta jízda v dešti. Motorka začala škubat, tak jsem zastavil a měnil svíčku. Bohužel stále stejné. Na pumpě jsem sehnal další, za pět Euro a žádná změna. Navíc prasklo spojkové lanko. To jsem neměnil, dojel jsem to na nohu,ještě že to jde! Vynikající vynález! Dojeli jsme až do Lince. Zabloudil jsem a tak jsme jeli kousek po dálnici, bez známky. Nevím kolik je za to pokuta, tak jsme zalehli a skoro naplno profičeli těch asi 10km a na pumpě si koupili nanuk a studené pití. To nejhorší nás ale teprve čekalo. Kousek za Lincem se nám zablokovalo zadní kolo. Vůbec mě nenapadlo,že by to mohl dělat řetěz. Kontroloval jsem ho před odjezdem a zdál se být v pořádku. Ale nebyl. Úplně volný a navíc zřejmě chyběl sem tam ten váleček, co je na těch nýtech. Pro jistotu jsem do benzinu nalil olej navíc a jeli jsme dál. Skákalo to, ale dojeli jsme až do Kamenného Újezda do toho samého kempu. Sprcha byla vynikající, grilované koleno taky, čaj s rumem na zahřátí a pak dva pivka a spali jsme oba jak zařezaní …. 336km, tentokrát jsme tolik nebloudili.
7. července ráno už bylo hej. Dolili jsme vodu do baterky - zase, vyměnil jsem spojkové lanko a napnul řetěz. Kupovat nový nemělo cenu, protože už byl uničený i pastorek a rozeta. Řádně namazal a jelo se. Pomalu, opatrně ale pořád se jelo. Měl jsem sice domluvený i odvoz na vozíku, pro jistotu, ale chtěl jsem dojet. A dojel. Z Kamenného Újezda do Orlové posledních 403 km.
Celá cesta byla fantastický zážitek! Přinesla mnoho cenných zkušeností a poznatků. Nabíjení už je opraveno, řetěz vyměněn a celkově je stroj zase ve výborné kondici! S tím řetězem to byla moje chyba a nezkušenost. Plně naložený, spíše přetížený skútr, kopce, jízda i na jedničku, to vše mu dalo strašně zabrat. Ale jinak celkem v pohodě. 1602km s průměrnou spotřebou 3,7 litru!
Na motorce už delší dobu nepojedem, jsme už dohromady moc těžcí, tak asi až bude mít můj Pavlík taky řidičák. Snad. Asi mu zrenovuju nějakého Tatrana, aby na něm mohl už dřív. Je to 125 a na ní může asi o rok dříve. Myslím. Ale o tom zas jindy …