Miniburza a výstava veteránů na stadionu ve Zbýšově na nás vždycky dýchne mile domácí pohodou a my se sem každý rok velmi těšíme. Není to žádná z velkolepých akcí typu Slavkov, o to víc je tu však klidnější a příjemnější atmosféra. Nejinak tomu bylo i letos. A přestože to zpočátku vypadalo, že účast brněnského skútrklubu nebude nijak oslňující, sjelo se nás tu překvapivě hodně. Dvě rikši, dva tatrany a osm skútrů.

Nováček Sláva tu poprvé po renovaci představil svého mazlíka téměř v plné parádě a je na něj jaksepatří pyšný. Stejně jako Sláva junior, který si jej doslova majetnicky okupuje. Jeho zjevné nadšení nás ubezpečuje, že rozhodně nejsme nejsme vymírajícím druhem, že nám naopak uspokojivě roste další generace veteránistů.

Loni jsme se odvážně zúčastnili prvního ročníku setkání motocyklů Jawa malých kubatur v Jedovnici, jehož organizace se ujala dvě mladá děvčata – Karin a Markéta. Nedokázali jsme si představit, jak bude v jejich režii vše probíhat, nicméně jsme vždy nakloněni všemu novému a neotřelému, a proto jsme o naší účasti nemuseli vůbec diskutovat. Původní myšlenka zúčastnit se srazu na pionýrech ztroskotala na naprosté neochotě našeho modrého staříka vyvézt dvě osoby byť i jen do nepatrného kopečku. Jelikož Moravský kras je samý kopec a já nemínila strávit den pěší túrou, zatímco ostatní se v pohodě povezou, bylo tedy na poslední chvíli rozhodnuto, že pojedeme na skútrech.

Jelikož byl první den letošního jubilejního mezinárodního srazu skútrů určen na Medarda, nikdo z nás neočekával, že nám to projde jen tak a že se víkend obejde bez dešťových kapek. Což se potvrdilo v míře vrchovaté. My však byli dávnou pranostikou připraveni téměř na vše, takže nebylo nikoho, kdo by si dal počasím kazit náladu. Vždyť takovéhle monumentální setkání po celém dlouhém roce je vlastně o něčem úplně jiném než o počasí.

Chtěl bych reagovat na článek v Občasníku, týkajícího se hodnocení srazu na Smraďavce. Jistě,neodmítám kritiku,je to cesta ke zlepšování. Je ale možné, že kritický pohled je jen reakce ukřivděného pána za neprosazení místa srazu v roce 2013. Rád  bych se obhájil za kritizované neddostatky 1)  Šipky směrující na místo srazu, pokud jsem řidič a sleduji dopravní značení,tak mně nemohlo ujít řada informačních cedulí a šipek, které naváděly k Dopraváku. A dnes v době internetu a navigací není problem se dopředu s trasou seznámit.  2) Ubytování - kapacita kempu byla vytížena do posledního místa. a jak bylo uvedeno v přihlašovacích proporcích, chatky jsou čtyřlůžkové,takže ubytovávat jednu manželskou dvojici do jedné chatky prostě nešlo a museli jsme použít způsob kombinace jaký se se nám zdál nejpřijatejnější.A individuální požadavky na ubytování, uvedené v přihláškách, byly bezezbytku splněny. 3) Problemy z organizací oběda na trase si myslím ,že nebyly žádné v porovnání srazů v Lužanech a Prievidzi, kde oběd probíhaltak,že číšník nejprve zjišťoval kdo má co objednané a po jídle každého individuálně kasíroval. V Prievidzi zase oběd probíhal na etapy z důvodu kapacity jídelny. 3)  Průjezd městem - v pátek probíhala rozprava a tam byl každý, kdo měl zájem, seznámen s trasou a rovněž každý dostal dostal plánek trasy.Samotný průjezd Hradištěm už jednodušší být nemohl a klíčové křižovatky zabezpečovala policie. A jěště několik slov na doplnění. Letošní sraz měl rekordní učast, a škoda že nevyšlo počasí, to možná také přispělo k celkovému kritickému hodnocení, ale věřte celou přípravu a organizaci srazu jsem měl na starosti sám neboť v Uh. Hradišti není žádný člen skútrklubu, krerý by mně pomohl, mimo telefonické konzultace s předsedou skútrkubu. A pokud se týká toho počasí, tomu jsem skutečně poručit neuměl přestože někomo připadal způsob organizace jak doby reálného socialismu.    S pozdravem Petr  

Od konce srazu již uběhl nějaký ten pátek a stále sem nikdo nepíše svoje dojmy, tak si dovolím být první.

Bylo páteční ráno a já jsem pomalu vyrážel do Daskabátu u Olomouce pro kamarádku, se kterou jsem měl absolvovat další krásný víkend s vůní benzínu. To že to nakonec dopadlo jinak, se nedalo čekat!